Závidíte kamarádům báječné fotografie z cest? Koupili jste si skvělý fotoaparát, ale snímky pořád nějak nejsou ono? Nebo chcete začít s focením, ale nevíte, jak do toho?
Pro vás je tu tedy tento krátký seriál. Má jediný cíl: abyste velmi rychle pocítili, že pokrok vpřed je možný doslova přes noc!
Pojďme tedy začít! Nechci vás rozhodně zahlcovat detaily či teorií, ručím za to, že vše z následujících řádků se vám může dříve či později hodit. Fotografuje stále více lidí, záplava informací i nejnovějších modelů fotoaparátů se valí ze všech stran. Vezměme to tedy raději z druhé strany, bořením mýtů.
1. MÝTUS: POTŘEBUJI DRAHÝ FOŤÁK
Nepotřebujete. Doba v tomto smyslu neuvěřitelně pokročila vpřed. Ještě před několika lety byly amatérské digitální fotoaparáty jen plastovými krabičkami na hraní, nyní i ty poměrně levné mají skvělé parametry. A i s kamerou za řádově pět tisíc se již dají na dovolené pořídit skvělé snímky – problém s kvalitou snímků od moře či hor už není v technických parametrech, nýbrž v neschopnosti majitele využít je. Co tedy koupit, aby vaše obrázky z cest byly dobré?
Ujasněte si nejdřív s rukou na srdci, jaké máte ambice. Pokud chcete mít v albu jen hezké snímky z dovolené, stačí vám mnohem méně, než vám budou tvrdit v obchodech: kvalitní malý „boxík“ v ceně již klidně od 5000 korun. Pokud ale máte větší ambice a chcete se později se svými snímky široko daleko chlubit, investujte do digitální zrcadlovky se dvěma objektivy, na což už ovšem budete potřebovat nejméně 20 000 Kč. (Proč nezbytně potřebujete dva objektivy, jeden širokoúhlý a jeden „dlouhý“, si vysvětlíme v jednom z dalších dílů našeho kurzu cestovatelské fotografie).
A to je vše? Ano, to je vše, více toho vědět nepotřebujete. (Více o tom, jak vybrat digitální fotoaparáty se dočtete též na mé dalším webu Fotoguru.cz – Fotografie, fotoaparáty, fotografové.)
2. MÝTUS: PROFESIONÁLY NEMOHU PORAZIT
Můžete je porazit, jen musíte vědět, jak na to. Můžete si říkat: Tak dobrých snímků, jako z drahých profesionálních aparátů, přece nikdy nemůžu dosáhnout!
Možná vás překvapí, že prodavače ryb na chorvatském pobřeží vyfotografuje kamera za 10-15 000 korun skoro stejně dobře, jako ta profesionální za 100 tisíc. Porazí vás až v obtížnějších situacích: za špatných světelných podmínek, když budete fotografovat sport či portrétovat onoho rybáře na velký billboard. A pokud si na kameru v autě omylem třeba sednete, té profesionální to moc vadit nebude, je odolná. Zato váš levnější aparát odejde okamžitě do věčných lovišť, protože je fórový a jeho výrobce chce, abyste si brzy koupili nový.
Tedy: Vůbec nepodceňujte své „levné“ miláčky! A zkuste z nich vydolovat co nejvíce, protože ne v parametrech, ale ve fotografech je v případě hezkých fotografií zakopán pes.
3. MÝTUS: NEPOTŘEBUJI ZNÁT TEORII
Potřebujete, i když slovo teorie zní hrozně, uznávám. Řekněme to tedy jinak: potřebujete alespoň trochu vědět, co se děje uvnitř vašeho aparátu, jinak s ním nikdy nebudete úplně kamarádi. Zatím jen dva klíčové parametry:
CITLIVOST: Čím vyšší citlivost, tím více můžeme „fotit ve tmě“. Nic se však nesmí přehánět, protože vyšší ISO znamená také větší zrno či šum na obrázku. Obecně vzato: při běžném focení držte citlivost co nejníže (stačí 100-200 ISO, ledaskdy je možné i pro běžné focení jít ještě mnohem výš, to hodně záleží na konkrétním typu fotoaparátu), vzhůru se vydávejte pouze výjimečně (viz druhý ukázkový příklad fotografování objektů v pohybu).
ČAS: Určuje, jak dlouho padá světlo na čip. Především pokud se svět kolem hýbe moc rychle za horších světelných podmínek, může být snímek rozmazaný. Na pláži či na nasvíceném náměstí to nijak moc řešit nemusíte, pokud ale v podvečer fotíte třeba shluk lidí, pozor, ať čas není moc dlouhý, jinak se vám vše mázne. Tedy: u focení lidí se vždy snažte, ať je čas alespoň jedna setina vteřiny (a tedy číslo poblikávající na displeji je 100 či výše).
To by k teorii: K nastavování clony a hloubky ostrosti se dostaneme již brzy.
4. MÝTUS: AUTOMAT UDĚLÁ VŠE ZA MĚ
Neudělá. Automat totiž nemůže vědět, že před ním běží koně, nesmí je rozmazat, a musí tedy snímat krátkým časem. Stejně tak neví, že fotografujete kamaráda u okna, expozici naměří na okno a kamarád vypadá jako černoch.
Není třeba frajeřit a pohrdat automatem, ostatně profesionálové na něj fotí také, a to mnohem častěji, než jsou ochotni přiznat. Je však třeba vědět, a to i pro to nanejvýš amatérské focení, kdy ho vypnout a dát svému aparátu jasné „manuální příkazy“. Pokud chcete vyfotit třeba běžící koně, bojujte proti rozmazanosti krátkým časem (alespoň 250tina, ale to i tak bude nejspíš rozmazaný). Kamaráda u okna zase buď přemístěte, nebo si na aparátu zapněte blesk a trochu si ho přisviťte.
5. MÝTUS: FOTÍM, CO SE MI LÍBÍ
Až z vás budou ještě zkušenější fotografové, bude vás dráždit pohled na fotografy kolem vás. Zejména na ty matlaly, kteří zvolají „To je ale hezká krajinka!“ a začnou mačkat. Půlku snímku pak zabírá silnice, záda manželky, o komíně nedalekého domu nemluvě. Přitom by stačilo málo: chovat se jako opravdový fotograf a s odpovědností bezmála uměleckou si vždy říci: jak to vyfotografovat co nejlépe? Zkrátka: i majitelé drahých fotoaparátů někdy strašlivě podceňují základní principy toho, jak na políčko dostat co nejhezčí kus reality.
UKÁZKOVÝ PŘÍKLAD FOCENÍ 1:
Tento snímek dětí v horách Afghánistánu byl pořízen legendární zrcadlovkou Nikon FM2 se špičkovým objektivem Nikkor 28mm, a to na diapozitiv. Ještě před pár lety jsem kategoricky tvrdil, že překonat diapozitivy v barevném podání a celkovém dojmu je téměř nemožné. Pokrok digitálních kamer jde však nezadržitelně vpřed, a tedy i já pomalu uznávám, že to možná už neplatí, či brzy platit přestane.
Pro naše potřeby to je stejně jedno. Podstatné je: Věřte nebo ne, i s amatérským digitálním fotoaparátem střední či vyšší třídy pořídíte podobný snímek. Světelné podmínky jsou zde totiž ideální, nic není v pohybu a snímek je zde poměrně malý. Jen pozor, do laciné kamery se vám snáze dostane afghánský písek, o lapáliích s dobíjením baterií nemluvě. I na to je třeba pamatovat.
UKÁZKOVÝ PŘÍKLAD FOCENÍ 2:
Tahle akční fotka z “levného Canonu” byla focena v umělém osvětlení, z ruky bez stativu na pár desítek metrů (tohle je pouze výřez), přesto až na rozmazaného býka to dopadlo poměrně dobře. Což mě vlastně překvapilo…
I tuto dramatickou scénu býčích zápasů dokážete nafotit s amatérským vybavením (v tomto případě byl použit Canon 400D). Bez znalosti pár fíglů z teorie však nemáte šanci – pokud jen budete mačkat spoušť v automatickém režimu, získáte změť tmavých a rozmazaných snímků.
Co se vám musí honit hlavou:
– Cíl je v pohybu, proto musím fotografovat krátkými časy, jinak bude vše rozmazané. A pozor: osvětlení je umělé, světla je tu málo, a krátkých časů nemůžu dosáhnout bez nastavení co největší citlivosti (1600 ISO v tomto případě).
– Musím užít manuální režim, automat by náročnou situaci nezvládl. Musím užít minimálně 250tinu, delší čas by nám akční obrázek rozmazal. K tomuto účelu co nejvíce otevřu clonu.
– A pak – s vědomím, že dobrý bude každý desátý obrázek – mačkám a mačkám a mačkám…
Pokračování naleznete zde:
FOTOKURZ 2. díl: 10 kroků k lepší kompozici
FOTOKURZ 3. díl: 10 pravidel, bez nichž nelze žít
FOTOKURZ 4. díl: Naučte se čarovat s objektivy!